Vinné listy

Příjemné počtení ke sklence vína. Vyberte si podle chuti.

Josef Dobrovolný: Nemám rád malá řešení

20. 03. 2017
Míra Mašek

Pan Dobrovolný je svérázný chlapík a jeho vinařství v Novém Šaldorfu vám zkrátka učaruje. Skvělé historky, úžasná atmosféra a ty sklepy… O výborném víně samozřejmě ani nemluvě. Jasná volba, když chcete perfektní bílá vína, obzvlášť Ryzlink, Veltlín, ale třeba i Sylván.

Vinařsví Dobrovolný

Nový Šaldorf

Podoblast: Znojemská

Rozloha vinic: 12 ha

Roční produkce: 40 000 lahví

Viniční tratě:

Kraví hora

 

Kdy jste nasbíral první vinařské zkušenosti?

V polovině 60. let jsem pracoval jako agronom v Oblekovicích u Znojma a měl na starosti kromě jiného i vinohrady. Vinaření mě velmi zaujalo, tak jsem si pronajal chodbičku u mého předchůdce, kde jsem nabíral zkušenosti. Sklep se nacházel čtrnáct metrů pod úrovní terénu a vynášet kbelíky s odpady byla pěkná fuška. Ale ten tělocvik mi vlastně prospíval. Pak jsem v roce 1973 koupil pozemek a vysázel vinohrad, o tři roky později jsem pořídil zchátralý sklep v Novém Šaldorfu a realizoval v něm své první představy. Zabral jsem se do toho a pustil se do přestavby. A vybral jsem si opravdu „dobře“ – sklep na úrovni terénu je zahlouben do dvacet metrů vysoké stráně. Oproti prvnímu působišti nesrovnatelný rozdíl…

Jak na začátky vzpomínáte?

Vinaření na Znojemsku bylo v plenkách, ačkoliv skoro ke každému domu patřil též sklep. Nicméně majitelé i kupci se zajímali především o pozemky a samotné domy, zatímco sklepy pro ně téměř neměly hodnotu… Mnoho z nich se nacházelo v havarijním stavu a o některých vlastníci ani nevěděli, že jim patří. Sklepy se prodávaly doslova za pár stovek. Vývoj šel ale rychle kupředu a už v 70. letech víno dosáhlo velké obliby. Kdo se vínu věnoval, měl i na úřadech výhody. V té době se boural Starý Šaldorf a stavební materiál tak byl často za babku.

Které víno jste vyrobil jako první?

Mé první víno přišlo v době, kdy jsem si pořídil pozemek a vysázel na něm vinici. A šlo samozřejmě o veltlín, zdejší klasiku. To je velmi vděčná odrůda a po senzorické stránce v žádném roce nezklame. Současně jsem tam měl i Svatovavřinecké, jehož pár lahví přežilo dodnes a při přechutnávání jsme zjistili, že je pořád k pití.

Jak se příběh vašeho vinařství vyvíjel dál?

Při nástupu do Oblekovic jsem začal studovat vysokou školu. No a vínem jsem si přivydělával, abych mohl pilně studovat ve večerních podnicích (smích). Postupně jsem si ale uvědomil, že to moje vinaření je pořád o ničem. Řekl jsem si, že je třeba dělat víno s rozumem, a pustil se do toho víc naplno. Možná až moc – část sudů, které dnes používáme, pochází ještě z těchto časů. Asi jsem byl dost odvážný… V tehdejší pro podnikání těžké době člověk třeba směl mít na sebe vysázeno maximálně pět arů vinic. Já měl asi pětkrát tolik a vinohrady napsány na různé příbuzné…

A co vaše povolání agronoma? Dalo se s vínem stíhat?

Nakonec jsem s ním skončil a pracoval v pojišťovně, kde jsem se věnoval zemědělským záležitostem jako kroupy a mrazy. Měl jsem hodně práce, protože jsem šéfoval jedné skupině. Když se dívám zpátky, vidím svůj dosavadní život jako opravdu hektický…

Byl jste na vinaření celou dobu sám?

Často mi pomáhali příbuzní a kamarádi. Člověk těžko něco pořádného sháněl, služby neexistovaly, tak jsme si museli pomáhat. Na revanš jsme pořádali obzvláště po sportu reciproční akce s vínem, které trvaly dlouho do noci… Ani dnes nemáme velký tým, ve sklepě pracují dva zaměstnanci. Spoléháme na moderní technologii a celý výrobní proces jsme pečlivě zmechanizovali.

Kdy jste přistoupili k navýšení kapacity?

Protože nám prostor nestačil, v roce 1994 jsme dokoupili v blízkosti sklep – dnešní Archiv, kde jsme pracovali v dost nuzných a nevyhovujících podmínkách. V roce 1997 se mi konečně podařilo koupit od Jednoty sousední sklep, vybudovat lisovnu a stavebními úpravami propojit podzemní i nadzemní části v jeden pracovní celek. V roce 2005 jsem hned vedle přikoupil poslední sklep, který jsme rovněž v podzemní i nadzemní části spojili.

Když se člověk ve vašich sklepech rozhlédne, jde už opravdu o rozsáhlý prostor…

Ano, ale musíte zkrátka mít víno kde uskladnit. Za rok vyprodukujeme kolem 40 000 lahví a většinu prodáváme přímo ze sklepa. Intenzivně se věnujeme agroturistice, s níž jsme v Šaldorfu začali jako vůbec první. Vzpomínám si na první akci z roku 1991, kdy jsme sklep ještě neměli dokončený, dlažba namrzala a docela to po ní klouzalo… (smích). Navíc většinou neprodáváme víno hned z roku na rok, víc mě baví alespoň dvouletá vína.

Jakým zázemím pro agroturistiku vinařství disponuje?

Stavěli jsme dům a říkali si, co s horním patrem? Tak jsme tam udělali posezení. Postupně kapacita narůstala a v největších prostorách se dnes posadí 120 lidí a ještě mají místo pro tanec. Celkem disponujeme pěti místnostmi, kde se v jednu chvíli může bavit téměř 250 hostů. No a nad tím jsme vybudovali penzion se čtrnácti pokoji. Když můžete zákazníkům vedle vína nabídnout i kompletní servis, úplně to promění jejich vztah k vinařství. A změní se i struktura klientů. Jsme hrdí, že třeba firmě s několika desítkami zaměstnanců, která u nás pořádá akci, poskytneme vše pod jednou střechou.

Do roku 2006 jste všechny hrozny kupovali. Jaká je současná situace?

Lidé, kteří mi pomáhají, mě přesvědčili, že by bylo dobré mít i vlastní výsadbu. Nemám rád malá řešení. Proto jsme v roce 2004 s panem Motlem, který se o vinohrady stará, koupili pozemky na Kraví hoře a najednou vysázeli hned 12 hektarů. Tahle trať dává krásné hrozny hlavně díky mimořádné poloze – málo tam prší, nemusíme se bát tlaku infekčních chorob a minerální podloží z jílových minerálů a písků vínu svědčí. Navíc vinohrady držíme na poměrně nízké úrodě, takže kvalita se vygeneruje i během horšího roku.

Dokupujete některé odrůdy?

Nemáme třeba odrůdu Müller Thurgau, kterou kupujeme z Miroslavi. A na stěžejní odrůdy, jež na Znojemsko patří a klienti je vyžadují – třeba Ryzlink rýnský – jsme uzavřeli dlouhodobé smlouvy s výrobci hroznů.

Kolik vín aktuálně nabízíte?

Kolem patnácti odrůd, ale protože prodáváme více ročníků najednou, je nabídka širší. Jezdí k nám hodně lidí, a tak musíme být stále dobře zásobeni i v odrůdové skladbě.

Které víno považujete za svou vlajkovou loď?

Určitě Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský. Obě dokážou být úžasná – však jde o vína VOC Znojmo. Těší mě, že do tohoto dobře vymyšleného projektu už od roku 2008 patříme mezi zakládající členy. Jedná se o první apelační systém v ČR, jenž sdružuje dvě desítky vybraných vinařských společností.

Máte nějaký vinařský sen, který byste si chtěl splnit?

Já už si toho splnil hodně – je mi tolik let, že se to nedá ani spočítat… (smích). Chtěl bych dostavět náš nejhezčí sklep, tam je stále co zlepšovat. No a mým největším přáním je, abych mohl ještě dlouho ve zdraví chodit popíjet. A abych mohl pořád něco dělat – nedokážu si představit, že bych se díval na seriály… Jezdím na kole a „hraju“ volejbal, i když tělo je občas proti. Až jednoho dne s hraním skončím, budu s kamarády alespoň chodit na pivo.

A co další koníčky? Stíháte třeba cestovat?

Každý rok se vydávám s přáteli do světa – vždy do jiné destinace, abychom poznali něco nového. Líbila se mi Brazílie nebo Jihoafrická republika. Jezdím za vínem, přírodou i památkami, ležet na pláži by mě zabilo… A v nejbližší době bych se rád podíval do afrických národních parků.

Ochutnejte vína z vinařství Dobrovolný


Pracuji ...