Vinné listy

Příjemné počtení ke sklence vína. Vyberte si podle chuti.

Vladimír Tetur: Velké Bílovice jsou Bohem políbený kraj

19. 07. 2017
David Schön

Vinařství Vladimír Tetur. Tradice výroby vína sahající do 17. století a příjmení francouzského původu už předem dávají znát, že toto rodinné vinařství by vám nemělo uniknout. Nám vinařství z Velkých Bílovic rozhodně učarovalo. Nejen tradice a historie, ale hlavně to víno… Ani tady se francouzské příjmení nezapře a červená vína pod taktovkou Vladimíra Tetura vás přivedou do jiného světa. Jestli to je Francie nebo rajská zahrada, necháme na vás.

Vinařství Vladimír Tetur

Velké Bílovice

Podoblast:

Velkopavlovická

Rozloha vinic:

14 ha

Roční produkce:

300 000 lahví

Viniční tratě:

Dlouhá hora

 

 

První zmínka o výrobě vína ve vašem rodu sahá do roku 1620. Co pro vás tradice znamená?

Velké Bílovice – největší vinohradnická obec ČR – jsou obcí starousedlíků, mezi něž patří i naše rodina. Žije zde mnoho potomků vojáků armád, které Moravou prošly. Příjmení Tetur nezapře francouzský původ a víno vyráběl v 17. století již můj prapředek Ondřej Tetur. Dlouhá tradice samozřejmě působí dobře, ale nikoho ze vzdálených předků jsem neznal a neochutnal jejich vína. Proto kladu důraz spíše na historii novodobou.

Kdy se začala psát?

Profesionálně se vínu věnujeme od roku 1989, i když se u nás vinařilo už předtím. Ve Velkých Bílovicích najdete 650 sklepů a jeden malý – v němž jsme začínali – patřil tatínkovi. V roce 1992 jsem postavil další velký sklep, kde už jsme mohli vyrobit dost vína. Poloha ve svahu však znamenala špatnou dostupnost a logistiku. Když ve městě roku 2000 vznikla průmyslová zóna, pustili jsme se do budování nového objektu.

S jakou vizí jste současné jádro vinařství postavili?

Hned na začátku jsem si řekl, že budu vše dělat dle standardů 21. století. Žádná budova, která se tváří, jako by tu stála staletí. V souladu s nejmodernějšími trendy jsme kladli důraz na čistotu, vzdušnost, dobrou obslužnost a bezbariérovost. A do toho se promítly naše zkušenosti i logika, jež by výrobu vína měla provázet.

Kdo se po revoluci stal iniciátorem změn – vy nebo tatínek?

Tatínek, ačkoliv i já jsem celý život pracoval s ním. A při pohledu zpět vidím, že jsem udělal dobře. Musím ale přiznat, že v „telecích letech“ to se mnou bývalo složité a někdy bylo třeba pár facek, abych šel do vinohradu. Naštěstí patřím ke generaci, která absolvovala vojnu. Tam se většina chlapů formovala a po návratu se na spoustu věcí dívala jinak.

V kolika letech vám tatínek nalil první kalíšek?

Na tatínka jsem nečekal a nalil si sám. (smích) Vždy jsem fascinovaně pozoroval návštěvy u nás doma. Když odešly, snažil jsem se ochutnat to, čím se dospělí celý večer bavili. Takže ve třinácti už jsem měl za sebou i první opici… (smích)

Kdy jste začali s výsadbou vinic?

I zde se vše odvíjí od začátku 90. let. Tehdy nám vrátili dva hektary, od nichž jsme se odpíchli. A výsadba i nákup pozemků trvá do současnosti. Dnes hospodaříme na 14 hektarech, ani to ovšem nestačí a většinu hroznů nakupujeme. Preferujeme přitom hrozny z Velkých Bílovic, neboť co největší objem vyrobeného vína by měl pocházet z rodné obce.

Vzpomenete si na první víno, které jste vyrobili?

Byl to Irsai Oliver, odrůda často spojovaná s mým jménem. Po roce 1989 panovala složitá situace a když jsme někde chtěli vína nabídnout, většinou nás vyhodili. Nikdo nás neznal. Museli jsme se vyprofilovat, a proto jsem se mezi prvními začal věnovat této aromatické odrůdě. Ta většinou končívala jako burčák, a když už ji někdo nalahvoval, brzo se nedala pít. Nám se podařilo technologické problémy vyřešit a začali jsme se s tímhle vínem dostávat do povědomí. Dnes Irsai Oliver s bravurou zvládá mnoho vinařů, tehdy nám ale hodně pomohl.

Které odrůdy považujete za typické pro vaše vinařství či oblast?

Velké Bílovice jsou Bohem políbené místo. Jako kluk jsem si říkal, že když tu zahodím dřívko od nanuku, vyroste z něj strom. Daří se tu bílým i červeným. U červených jde hlavně o Rulandské modré, Zweigeltrebe a Modrý portugal, u bílých o Tramín červený, Irsai Oliver, Muškát moravský, Rulandské šedé nebo Veltlín zelený… To vše jsou vyvážené a dobře dozrávající odrůdy.

Kolik vína ročně vyprodukujete?

Od 20 do 30 vagonů, což znamená asi 300 000 lahví, které posíláme do gastronomie, vinoték i soukromého sektoru.

Jak velký tým má takové množství práce na starosti? Vedle samotné rodiny jde o šest celoročních zaměstnanců. Snažím se, aby je to u nás bavilo, proto dáváme dost prostředků do moderních strojů a technologií. Od traktorů po vybavení sklepa. Není už třeba vše dělat přes svaly, což jsem si sám prožil. Ale jsem za to rád, protože člověk si pak všeho více váží.

Kterou složku vybavení byste vypíchl jako výjimečnou?

Jsem hrdý na prostor pro ležení a zrání v sudech. Oddělili jsme ho od ostatní výroby a celoročně zde držíme teplotu 19–20 stupňů a vlhkost 70–75 %. Jde o výkladní skříň – a to doslova, neboť je prosklená. Každý, kdo k nám přijde, si může vše prohlédnout.

Co vás nejvíc baví – vinohrad, technologie nebo kontakt s lidmi?

Kombinace všech těchto věcí. A úplně nejvíc mě baví, že mi do toho nikdo nemluví. Naučil jsem se říkat „ne“, neslibuju nemožné a práci si užívám.

Které víno z aktuální nabídky považujete za vlajkovou loď?

Rulandské modré, výběr z hroznů, ročník 2012. A potom víno, které si vyrábím pro radost. Jde o oranžové z odrůdy Chardonnay, jež leželo deset měsíců ve speciálním sudu s bobulemi a stopkami. Vznikl originální produkt plný bohatých chutí, u nějž jsme velkou pozornost věnovali i adjustáži. Oranžové víno představuje výsledek mé snahy pořád zkoušet něco nového. Pokud vinař experimentuje, může se dočkat zklamání, ale také výjimečného výsledku. A já se snažím pochopit i jiné trendy než ty, které sám zastávám.

Podobně vznikly i pověstné silné bariky?

Když se zeptáte, co lidé pijí, často odpoví, že bílé z Moravy a červené z jihu. To většinu vinařů rozladí, ale částečně si za to můžeme sami. Na červená totiž zbytečně spěcháme. A spoustě vinařů chybí kapacita i ekonomická síla, aby drželi několik ročníků, než je pustí na trh. Nám se to docela daří. S manželkou čas od času projíždíme Itálií, ochutnáváme tamější červená a snažíme se pak na bariku vytvořit podobná. Velkou odměnou se mi stala zpráva z USA, kde naše cuvée v konkurenci kabernetových odrůd z Kalifornie a Chile získalo velkou zlatou medaili.

Které italské oblasti jste si oblíbil?

Pro červená vína Toskánsko, u bílých Friuli, Veneto a Alto Adige. A někde v koutku mám vzpomínky na francouzské Alsasko, jež je mi bližší než mnohé populárnější oblasti Francie. Mezi má hobby už nějakou dobu patří také sekty a Champagne, protože mám často chuť na bublinky. (smích)

Na co se vaši příznivci mohou v nejbližší době těšit?

Plánujeme před Vánocemi pustit na trh další víno, které se vyrábělo podobně jako to oranžové. Jde o Rulandské modré, výběr z hroznů, jež leželo deset měsíců na stopkách a bobulích. V červenci 2016 jsme ho stočili do barikového sudu a na podzim půjde do lahve. Moc se na něj těším.

Ochutnejte vína z vinařství Tetur


Pracuji ...