Naši vinaři

Tihle borci pro vás makají od rána do večera, abyste si mohli naplno vychutnat ta nejlepší vína. Prohlédněte si, s kým máte tu čest.

Jan Pavlica: Baví mě, když víno voní

12. 09. 2017
David Schön

Vinařství Pavlica je mladé ambiciózní vinařství ze Zaječí, které nás okouzlilo svým osobitým přístupem k vínu. Tradiční postupy a moderní technologie jsou možná už klišé, ale u Honzových vín je to znát. A jeho práce s ležením na kvasnicích dává vínům nezaměnitelný charakter.

Vinařství Pavlica

Zaječí

Podoblast: Velkopavlovická

Rozloha vinic: 4 ha

Roční produkce: 30 000 lahví

Viniční tratě: Pod Novou horou

 

Jak jste začínal s vinařením? Šlo o tradici převzatou od rodičů?

Otec skutečně vinařil, nicméně tradicí bych to nenazval. Už jako kluk jsem pomáhal na vinici, ale jako většinu dětí mě to nebavilo – raději bych běhal někde na hřišti. Po základní škole jsem uvažoval o dvou možnostech, čemu se dále věnovat. Hrál jsem na trubku a snažil se dostat na vojenskou konzervatoř, což se mi nepodařilo. No a druhou variantu představovala Střední vinařská škola Valtice, kde jsem nakonec pokračoval ve vzdělávání. Po maturitě jsem zkusil přijímačky na obor vinařství na Mendelově univerzitě – a také se zadařilo. Vínu se tak věnuji dodnes, baví mě a živí zároveň.

A kdy vás vinaření začalo opravdu bavit?

Na střední škole, kde do toho člověk hlouběji pronikl. Už jsem jen nepracoval, ale chutnal i samotné víno. Ve Valticích jsem také poznal spoustu dobrých kamarádů – budoucích vinařů – a vše se tam nějak zlomilo…

Ještě se vraťme k rodičům – kde vinařili?

Otec se s matkou seznámil na Vysoké škole zemědělské v Brně. Ačkoliv pocházeli z Brna a Olomouce, tehdejší umístěnky je poslaly pracovat do zemědělského družstva v Šakvicích. Otce to bavilo, vysadil tam vlastní vinici a tady v Zaječí si koupil sklep. Takže se vinařilo v malém a přejíždělo sem a tam.

 

Kdy jste s výrobou vína v Zaječí začal vy?

Bydlíme tu od roku 2001, kdy rodiče postavili dům. V téže době zde otec koupil i první vinice a já pak v Zaječí pracoval pro jednoho „strýca“. Dělal vína více, nakupoval část hroznů – a právě od jeho dodavatelů jsem odkoupil své první vinice. Potřebovali se jich tehdy zbavit a já byl ve správnou chvíli na správném místě. Bylo to ještě v době mých studií, takže jsem si na ně musel půjčit… Už na škole jsem nicméně přemýšlel, že by mě víno mohlo živit. Měl jsem s vinařením i nějaké zkušenosti, protože jsem vyráběl 3000–4000 litrů vína pro přátele. Poptávka rostla, a nakonec jsem roku 2012 založil vinařství oficiálně.

Které odrůdy na oné první vinici rostly?

Klasické moravské jako Neuburg, Müller Thurgau, Modrý Portugal, Svatovavřinecké a Pálava. Takže to bylo dost namíchané… Tuto vinici ještě stále obděláváme a sklízíme, ovšem do budoucna ji plánujeme vyklučit a obnovit.

Kolik vinic vlastně dnes máte?

Tři hektary mladých výsadeb realizovaných od roku 2012 a hektar vinic starších, koupených. Ročně nyní vyrábíme 25–30 000 litrů. Cílový stav vidím kolem 5–6 hektarů, z nichž bychom produkovali asi 50 000 litrů vína ročně. Skladbu výsadby konzultuji s manželkou a vybíráme moderní odrůdy, které nás baví. Celkem máme vytipováno deset odrůd, z kterých jsme sedm již vysadili a tři nás teprve čekají: Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené a Cabernet Sauvignon. Těžiště stále budou tvořit bílá vína, modré odrůdy nám stačí dvě – kromě plánovaného Cabernetu Sauvignon ještě Merlot.

Která vaše vína se těší největší oblibě?

Mezi naše nejprodávanější patří Pálava a Hibernal, s nimiž také nejčastěji slavíme úspěchy na soutěžích. Upřímně beru soutěže spíše s rezervou, mnohé nemají vysokou úroveň… Soustředíme se na ty renomovanější nebo zahraniční.

 

Kterého výsledku ze soutěže si nejvíce ceníte?

Potěšila mě Pálava, výběr z bobulí 2015, která získala zlatou medaili na Valtických vinných trzích. Uspět zde není jednoduché, o to víc si toho vážím.

Kolik lidí o vaše vína pečuje?

Pracuji jako jediný zaměstnanec vinařství, manželka mi pak pomáhá s marketingem. Je autorka našich etiket, stará se třeba o Facebook… a částečně řeší i obchodní stránku.

Čím se vaše vinařství liší od konkurence?

Děláme degustace po celé republice, ve vinotékách a vinných barech i pro soukromou sféru. Na tento typ akcí máme velkou přednost v tom, že naše vína jsou víceméně vyrovnaná. Pro degustující díky tomu bývají zajímavé všechny vzorky.

Jak byste popsal vaši vinařskou vizi?

Můžeme se bavit o různých směrech, o oranžových či růžových vínech, o přírodních vínech… O tom, co se ve Velkopavlovické vinařské podoblasti dá dělat… Takové věci mě však zatím nelákají. Zkrátka mě baví, když víno voní. A musí mi i chutnat, jinak bych ho nemohl prodávat.

A co vaše technologické postupy?

Vnímám celkový návrat ke kořenům a tradicím. Určitý druh vinařství se vrací k dřevěným sudům, nepoužívá kvasinky ani odkalovací preparáty… Tímto směrem se chceme minimálně zčásti vydat i my a preferujeme co nejméně zásahů do vína. Takovému přístupu se pochopitelně musí přizpůsobit také samotné vinice – nepoužívat herbicidy, omezit postřiky, více ručních prací apod.

 

Chystáte aktuálně nějaké novinky?

Dostali jsme do pronájmu zde v Zaječí vedlejší rozměrný sklep, který budeme rekonstruovat. Část zprovozníme hned, část během příštího roku, kdy se díky výsadbě zvýší též objem zpracovávaných hroznů. To nás teď vytěžuje i baví.

Mluvil jste o hraní na trubku. Máte na něj ještě čas?

Bohužel nemám, nicméně chtěl bych se k tomu časem vrátit. Pro radost… Záleží na dalším vývoji vinařství. Pokud porosteme, plánujeme přibrat i další zaměstnance.

Když zrovna nepracujete na vinici nebo ve sklepě, jak relaxujete?

Mám dvouletého syna, tak většinou s ním. Hodně mě nabíjí. A někdy i vybíjí. (smích) Jezdí se mnou kontrolovat vinice a ukazuju mu, co ho čeká, pokud bude mít zájem. Bude to jeho volba. Buduji naše vinařství co nejlépe, abychom u toho mohli strávit celý život. Sice to znamená hodně práce, ale je to také krásná představa…

Pracuji ...