Naši vinaři

Tihle borci pro vás makají od rána do večera, abyste si mohli naplno vychutnat ta nejlepší vína. Prohlédněte si, s kým máte tu čest.

Jaroslav Drmola: Víno z pálavských kopců je krásné afrodiziakum

13. 09. 2017
David Schön

Vinařství Drmola. Rodinné vinařství v Bavorech plné dobré nálady, radosti ze života a samozřejmě skvělého vína. Zamilovali jsme se do jejich šťavnatých minerálních bílých a hutných vyzrálých červených vín. Vyniká v nich místní terroir a um Slávka Drmoly, který má zkrátka dar od boha.

 

Bavory

Podoblast: Mikulovská

Rozloha vinic: 16 ha

Roční produkce: 60 000 lahví

Viniční tratě:

Pod Pálavou

Pod Státní Anenský vrch

Maliny

U Rybníčka

Slunečná

 

Kdy se Drmolovi pustili do výroby vína?

Maminka s tatínkem sice nebyli vinaři, přesto mě k vinaření vlastně přivedli. Otec pocházel ze Slovácka, matka z Valašska a oba byli nesmírně pracovití i chytří. Tatínek studoval na průmyslovce, avšak když tam převládly komunistické tendence, raději odešel a vyučil se tesařem. Při osidlování Mikulovska po válce se usadil v Bavorech a šel do JZD pracovat jako traktorista. Ve skutečnosti ale dělal první poslední, protože takzvaní inženýři se mu nemohli rovnat. Díky tomuto přístupu rodičů jsem se nikdy nebál pracovat, a i proto jsem se po revoluci uchytil v Rakousku.

A tam už jste přičichl k pravému vinaření?

Přesně tak, čtyři roky jsem v Rakousku pracoval v několika středně velkých vinařstvích o 15–30 hektarech. Postupně jsem se s hrozny a vínem naučil zacházet. A nakonec jsem si řekl, že se do toho pustím u nás doma, abych měl více času na rodinu. No, asi tušíte, jak to s tím časem dopadlo, když člověk začíná od nuly. (smích) V roce 1994 jsem oficiálně založil vinařství, koupil první pozemky a zahájil výsadbu. Byly to takové pionýrské časy… Třeba ve Švýcarsku jsem pořídil starší pick-up a v Praze vyřazenou Avii, aby bylo čím jezdit.

Pomohly vám v začátcích známosti z Rakouska?

Občas ano. Když tamější vinaři přecházeli na novější technologie, ty starší prodávali a já získal za dobrou cenu lis nebo mlýnkoodzrňovač. Na nich jsem vyrobil víno, prodal ho a vydělané peníze zase investoval do vinařství. No a když bylo nejhůř, půjčili mi kamarádi. Díky tomu jsem se mohl rozvíjet i bez silného kapitálu za zády.

 

Které odrůdy jste vysadil jako první?

Podle tehdejší módy… Popularitě se těšila červená vína, tak jsme je s bílými vysadili půl napůl. Dnes je naopak móda pít moravská bílá, ovšem u Drmoly si pochutnáte i na špičkovém červeném. Z bílých jsme nejprve sázeli Chardonnay, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé a Sauvignon, z červených Svatovavřinecké, Zweigeltrebe a Rulandské modré. Pro posledně jmenované jsem si jel až do Mělníka, kde mi řekli, že ho nemají, a doporučili mi Dornfelder. Po chvíli přemlouvání jsem souhlasil a s odstupem doby vidím, že se to vyplatilo. A pak přišla i Frankovka.

Tím se seznam odrůd uzavřel?

Kdepak, bílá jsem později dosadil, takže dnes mám asi šestnáct odrůd. Někdy si říkám, proč jsem tak blbnul, když Rakušanům stačil Veltlín zelený, Müller Thurgau, Ryzlink Rýnský, Zweigeltrebe a Frankovka. Je velmi pracné věnovat se tolika odrůdám, ale už jsem se do toho pustil…

Jak se vinařství za dvě dekády rozvinulo?

Dům po prarodičích, který tvoří naši hlavní základnu, jsme přeměnili zčásti na technologické zázemí a zčásti na sklep určený na zrání červených vín i degustační prostory pro skupinové akce. V patře nad sklepem jsme vybudovali malý penzion pro osm hostů, určený především těm, kteří chtějí poznat život ve vinařství. Co se týče vinic, dnes obhospodařuju asi šestnáct hektarů a chtěl bych se dostat na dvacet. Víc ne, aby to člověk stačil ukočírovat, osobně projít a na vše se podívat. Nechci být závislý na zaměstnancích. Vlastním ještě tři hektary sadů – švestky, meruňky a broskve. Díky nim můžu ukazovat lidem, že by měli konzumovat ovoce z oblasti, kde žijí.

 

Jaké lokality jste pro své vinohrady zvolil?

Naše vinice rostou na nejlepších tratích Pálavy – Pod Pálavou, Pod Státní, Anenský vrch a Maliny. A je to nádhera, vznikají tu krásná minerální vína. Mineralitu nejlépe poznáte u Ryzlinku vlašského, který je vápencem doslova nabušený. Musím říct, že mě réva jako rostlina fascinuje. Třeba v roce 2012 bylo velmi sucho a bál jsem se, jak to se sklizní dopadne. Avšak kořen révy dokáže zajet až padesát metrů pod zem a vodu si najít. Víno z pálavských kopců navíc funguje jako afrodiziakum. Vápencové podloží dělá své… Proč myslíte, že jsou zde Dívčí hrady? Pálava zkrátka vyzařuje něco, co má blahodárné účinky na potenci. (smích)

Je vaše produkce něčím specifická?

Sad i vinice plně provozuji v bioprodukci. Nepoužívám herbicidy ani systémové postřiky, které pronikají do listu i hroznu, narušují pletivo a negativně ovlivňují výsledné chuťové vjemy. Preferuju kontaktní postřiky. Letos to byl ovšem trochu problém, protože se mají ideálně aplikovat do teploty 20 stupňů, a dlouho panovalo hrozné horko. Většinu postřiků jsem tak musel provádět v noci. Ohledně plísňových chorob byl letošní rok příznivý, s teplotními šoky to bylo horší. Bobule se sice jeví jako drobnější, ale snad se s tím rostlinky popraly dobře.

Kolik lahví za rok opustí vaše vinařství?

Roky nejsou stabilní a mnoho našich vinohradů patří mezi mladé, které zatím nerodily. Pravá mineralita navíc nastává až po devátém roce, kdy má kořenový systém už dostatečnou hloubku. Letos se třeba chystáme na panenskou sklizeň ze dvou hektarů Pálavy a hektaru Ryzlinku vlašského. K objemu – když z hektaru vzejde 4000 lahví, jsem spokojený.

 

Červená vína od Drmoly proslula nejen na Moravě. V čem tkví tajemství jejich výjimečnosti?

Musíte je dělat s láskou. Místo kvantity cílit na kvalitu. Už v zimním řezu volím takový počet oček, aby letorosty nebyly přehuštěné. A aby hlava místo 7 kg měla 2–2,5 kg. Při zpracování sázím na plně vyzrálý hrozen a dlouhou maceraci, klidně i půlroční…

Které víno si dáte nejraději?

Podle jídla, nálady, teploty… Vím, že u svých vín nikdy nesáhnu vedle. V létě preferuji ta sušší, ale ne moc alkoholická. Zato sladších se nebojím, protože cukr na Pálavě kompenzuje mineralita a kyselinka. Navíc se při fermentaci hodně alkoholu odpaří. Často se proto stává, že zákazník k nám přijede pro suché víno a odjede s pěti kartony polosladkých. (smích) A ohledně konkrétních odrůd? Speciální vztah mám k Rulandskému modrému. Ryzlink vlašský na Pálavu prostě patří, takže vlašáčky opravdu miluju. Ale jak by k tomu přišel Ryzlink rýnský nebo Chardonnay? (smích)

Šestnáct hektarů, stejný počet odrůd… Jak se to dá stíhat? Spíte vůbec někdy?

Spím rychle, většinou jen 3–4 hodiny denně. A není spaní jako spaní. Takové spaní s paní… (smích)


Pracuji ...