Vinné listy

Příjemné počtení ke sklence vína. Vyberte si podle chuti.

Kupujeme lahvinku: Tipy jak si vybrat perfektní víno

06. 02. 2018
Jakub Pernica

Vybrat si víno může být někdy pěkně zapeklité. V ideálním případě máte v obchodě po ruce odborníka, který vám dokáže poradit. Co když jste na to ale sami?

Nejprve si nutně odpovězte na dvě otázky. Budete pít víno samotné, nebo k jídlu? A budete popíjet celý večer, nebo si dáte jen sklenku?

Jestli vybíráte víno k jídlu, je velmi důležité, jak víno a jídlo chutnají. Chutě a vůně se totiž musejí doplňovat. Kdybyste si například k hermelínu dali suché bílé, sýr bude působit hořce a neužijete si ho.

K jednoduchému popíjení volte lehčí víno z některé méně aromatické odrůdy. Pokud ho budete pít více, dívejte se pozorně na výši zbytkového cukru a alkoholu. Ráno po láhvi sladkého vína nemusí být úplně příjemné.

Plánujete-li si dát jednu skleničku, vsaďte na plnější a komplikovanější víno. Uvidíte, jak se zabavíte zkoumáním všech jeho krás.

Podle čeho tedy vybírat?

Není jedno polosladké jako druhé

Základním vodítkem při výběru vína je určitě označení, zda se jedná o suché, polosuché, polosladké či sladké víno. Je to šikovné vodítko, ale k dokonalosti má hodně daleko. Proč?

Stačí si dohledat hodnoty cukru pro tyto kategorie a podívat se na ty intervaly! Polosladké víno může mít 13 gramů cukru, ale také 45. A to je pak sakra rozdíl v chuti…

Díky evropským regulím si navíc vinař v některých případech může vybrat, jak víno označí – jestli suché nebo polosuché, polosuché nebo polosladké.

 

Kyselinka je, oč tu běží

Jestliže cukru může víno obsahovat několik málo gramů i přes čtvrt kila, u kyselin je to jinak. Bývá jich 5–10 gramů. Každý malý rozdíl okamžitě poznáte, a to u sušších i sladších vín.

U sušších vín lze rozdíly v kyselince rozeznat nejvíce. Každý půlgram navíc dělá víno svěžejší a živější. A záleží na chuti každého z nás, do jaké chvíle je to ještě příjemné. U sladkých vín je vysoká kyselinka alfa a omega. Při jejím nedostatku bude víno chutnat jako oslazená voda.

Záleží zkrátka na vzájemném poměru cukru, kyselin a hledání jejich harmonie. Všeobecně platná rada zní: víc cukru si žádá víc kyselin. Pak už jen záleží, který poměr je pro váš jazýček ten ideální.

Přívlastky berte s rezervou

V ČR se využívá jakostní systém vín, jenž sleduje kvalitu hroznů a jejich cukernatost. Rozlišuje stolní víno, zemské víno a vína jakostní (s přívlastkem). Zatímco do stolního vína mohou výrobci házet hrozny dle libosti (klidně i zahraniční), u zemského vína je nutné, aby hrozny pocházely z ČR. U jakostních vín musí být hrozny vypěstovány i zpracovány v určité oblasti, a to bez doslazování moštu.

Dále pak v zásadě záleží na zmíněné cukernatosti při sběru. Stoprocentně tedy neplatí, že vyšší zatřídění = kvalitnější víno. Přívlastek určuje, že hrozny měly více cukru. Nic víc, nic míň. Jedinou jistotu pak máte v tom, že vína s vyšším zatříděním musí mít více zbytkového cukru nebo alkoholu. A bývají tak většinou plnější.

Nicméně vinař se může rozhodnout vína nezatřídit a uvést na trh s nižším označením, než na které by mohla dosáhnout. Takže i víno zemské může být stejně „kvalitní“ jako výběr z hroznů.

Ptáte se, proč by to dělal? Ono zatřídění něco stojí a inspekce si musí odebrat vzorky. Pokud tedy menší vinař dělá šarže například po 500 litrech, zkrátka se mu víno zatřídit nevyplatí.

A zlatá rada na závěr?

Pokud bychom vám měli poradit jen jedinou věc, bylo by to najít si profíka, který se ve víně vyzná a ochotně vám poradí to pravé dle vaší chuti a příležitosti. Dovolíme si ale i další dva tipy navíc. Neberte až tak vážně přívlastky vín, a naopak se dívejte na kyselinky.

 


Pracuji ...